Jak se hodnotí výsledky biopsie a jak ovlivní další postup?
Odebrané válečky prostatické tkáně při biopsii jsou odeslány na patologii k histopatologickému vyšetření pod mikroskopem. Toto zpracování trvá většinou 7 – 10 dní, na některých pracovištích déle. Podezřelá tkáň získaná pomocí biopsie je vyšetřena lékařem – patologem.
Patolog v každém vzorku popíše vlastnosti tkáně, zda se jedná o nezhoubné zbytnění prostatických žlázek (benigní hyperplazie), zánětlivý proces nebo nádor prostaty (NP). V případě nálezu NP popisuje patolog počet postižených vzorků a také procento nebo rozsah postižení nádoru v každém vzorku. Tato informace je důležitá pro zhodnocení velikosti a rizikovosti nádoru v prostatě.
Nádory prostaty se dělí histologického původu nádorových buněk. Většinu zhoubných – tedy maligních – nádorů prostaty tvoří karcinom. Nejčastěji bývá zjištěn právě pomocí histopatologického vyšetření tzv. adenokarcinom. Ten obvykle vzniká v periferní části žlázy a proto, zejména v počátečním stádiu onemocnění nemusí působit žádné rozpoznatelné obtíže.
U karcinomu se dále popisuje tzv. Gleasonovo skóre. Skrze tento hodnotící systém se vyhodnocuje architektonika nádoru (tzn. vzhled a uspořádání nádorových žlázek) a agresivita nádoru. Při histopatologickém vyšetření biopsie prostaty je diferenciace nádoru určována na stupnici 1 – 5, Gleansonovo skóre je pak součet dvou nejhorších hodnocení několika vzorků získaných biopsií – může nabýt hodnot 2 – 10. Čím vyšší číslo, tím je nádor agresivnější. Na základě Gleasonova skóre, rozsahu onemocnění podle „per rectum“ vyšetření nebo zobrazovacích metod a hodnoty PSA se nádor prostaty dělí do tří základních skupin – nízkého, středního a vysokého rizika. Riziko určuje pravděpodobný vývoj onemocnění (prognózu) a pomáhá ve výběru nejvhodnější léčby pro pacienta.
Jednotlivá stádia karcinomu prostaty a TNM klasifikace
Přesné stanovení stádia nemoci je rozhodující pro další léčbu. Klíčové je především zjištění, zda se nádor rozšířil i mimo ložisko v prostatě. Tedy zda se vytvořily i metastázy (nejčastěji v kostech, či obratlích páteře). Toto stanovování určitého stádia onemocnění se nazývá odborně staging, tedy jakési „škatulkování“.
V současné době se pro určení stádia onemocnění používá 7. vydání TNM klasifikace z roku 2009. Tato klasifikace je využívána celosvětově. Zkratka doslova znamená: T = tumor, určuje velikost primárního nádoru, N = nodes, určuje postižených přilehlých lymfatických uzlin a M = metastazes, určuje přítomnost vzdálených metastáz do jiných orgánu (tedy i do nepřilehlých uzlin u prostaty, nejčastěji do kostí). K jednotlivým písmenům jsou přiřazována čísla (používá se 1–4 a značí klinické stádium), které charakterizují rozsah a stádium onemocnění.
- Stádium 1 – T1:
V této počáteční fázi bývá nádor zjištěn náhodně v méně než 5 % odebrané tkáně, do toho stádia patří ale rovněž nádor, který se vyskytuje i ve více než 5 % odebrané tkáně, nebo pokud je nádor zjištěn punkční biopsií prostaty. - Stádium 2 – T2:
Při této fázi nádor buď infiltruje polovinu jednoho laloku nebo méně, nebo více než jednu polovinu, ne však oba laloky, nebo se rozšíří do obou laloků. Nádor je omezen pouze na oblast prostaty. - Stádium 3 – T3:
Ve třetím stádiu se nádor rozšířil již mimo prostatu, například do hrdla močového měchýře, nebo nádor infiltroval semenný váček (popřípadě oba váčky). - Stádium 4 – T4:
V tomto stádiu nádor postihl, popřípadě vytvořil nová ložiska v okolních strukturách: močovou trubici, rektum, nebo stěnu pánve.
S vyšším číslem roste závažnost nemoci. U karcinomu prostaty jsou ke stupnici přidávány i jiné prognostické faktory. Zkráceně: první dvě klinická stádia popisují malý lokalizovaný nádor. Třetí stádium značí nádory, které jsou rozšířeny v uzlinách. Poslední stádium pak zařazuje výskyt metastáz. Stanovení správné klasifikace má zásadní význam pro následnou volbu vhodné léčebné modality.